Takový jazykový činitel, který je schopen ovlivňovat vzájemnou lineární polohu slov a jiných konstituentů (pohyblivých morfémů, nominálních skupin či klauzí) ve větě jednoduché nebo v souvětí. Hierarchii s.č. v češtině popsal ✍Mathesius (1947) takto: Hlavním slovosledným činitelem je ↗aktuální členění větné. Vedlejší činitele („momenty“) s obecnou platností jsou dva, ↗gramatický slovosledný činitel a ↗rytmický slovosledný činitel. K činitelům jen příležitostným náleží ↗slovosledný činitel rozměrový, popř. činitele další: Mathesius zmiňuje ještě zření k zvukové linii, moment syntaktické jasnosti, moment mluvnosti a hláskového uspořádání vůbec, ale dodává, že výčet příležitostných činitelů není vyčerpávající.